Proč jsou podle Vlastimila Nečase analýzy vypracované Karlovou univerzitou v Praze a Masarykovou univerzitou v Brně nešťastné? Co si myslí o tom, že byly vytvořeny dvě analýzy na stejné téma? Co je obecně nejčastějším problémem při zadávání analýz? Proč by výzkumníci neměli používat pojmy „pochopitelný“ či „přirozený“ v sociálně-vědním výzkumu? Poslechněte si nejnovější bonusový rozhovor, ve kterém Lucie Šťastná zjišťuje odpovědi na tyto otázky od Vlastimila Nečase, odborného asistenta na Katedře mediálních studií Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK v Praze.Vlastimil Nečas působí na Katedře mediálních studií Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK v Praze. Věnuje se výzkumu procesů nastolování témat (agenda-setting), teoriím mediálních účinků a analýzám mediálních obsahů, zejména v souvislosti s médii veřejné služby. Spolupracuje s organizací dTest, o.p.s. a společností Media Tenor.  Zdroj: V. NečasFoto: Filip Fryml

Čemu konkrétně se Andrea Průchová Hrůzová vyhýbá, když musí obrazy násilí zpracovávat kvůli své profesi? Z jakého důvodu je důležité se jim vystavovat i přesto, že nás rozrušují? Na jaké dva světy jsme podle ní rozděleni a jaké obrazy násilí jsou prezentovány každému z těchto dvou světů? A co by podle ní mohlo pomoci k jejich opětovnému přibližování? Tyto otázky vám zodpoví nejnovější bonusový rozhovor, ve kterém si Lucie Šťastná z IKSŽ FSV UK povídá s Andreou Průchovou Hrůzovou, vizuální socioložkou působící na Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a na Institutu sociologických studií FSV UK.  Je vizuální socioložka. Jako badatelka pracuje na Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a vyučuje na Katedře sociologie ISS Fakulty sociálních věd. Po dobu 12 let vedla (a založila) Platformu pro studium vizuální kultury Fresh Eye. Publikuje časopisecky i knižně doma i v zahraničí. V červnu 2024 vyšel soubor esejí „V zajetí obrazů. Vizuální politika 21. století“ (Akropolis). Věnuje se překladu knih z oblasti anglo-americké vizuální teorie. Zdroj bia: A. Průchová HrůzováFoto: Filip Fryml

Jak se změnilo vnímání násilí a práce s ním u Jakuba Szántó poté, co se mu narodily děti? Jak se vyrovnává se scénami, kterých je na místě bojů svědkem? Co ho motivuje, aby se tomu dále věnoval? Je lepší mít rodinu u sebe v místě dění, nebo v bezpečí doma? Co preferuje on sám?Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, pusťte si první bonusový rozhovor k Rozpravám o médiích na téma Násilí v TV zpravodajství s Jakubem Szántó, dlouholetým blízkovýchodním zpravodajem České televize, nyní zahraničním redaktorem ČT. Rozhovor moderuje Lucie Šťastná z IKSŽ FSV UK. Jakub Szántó vystudoval FSV UK a moderní dějiny na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Studia ukončil doktorátem z moderních dějin na Univerzitě Karlově. Původně začínal na TV Nova, v roce 2006 přešel do České televize. Mezi lety 2013 a 2018 působil jako její první stálý zpravodaj na Blízkém východě, na který se ve své kariéře soustředí. Je laureátem Novinářské ceny 2014 za zpravodajské pokrytí majdanské revoluce na Ukrajině a od roku 2017 také nejprestižnější novinářské Peroutkovy ceny. Za svou literární prvotinu Za oponou války (Argo, 2018), obdržel v roce 2019 cenu Magnesia Litera. Zdroj bia: argo.cz Foto: Filip Fryml

Napadlo vás někdy, jakým způsobem je násilí zobrazováno v televizním zpravodajství? Každodenní reportáže o válečných konfliktech, teroristických útocích a násilných trestných činech nás konfrontují s realitou, která může být šokující a traumatizující. Proč se vůbec násilí v televizním zpravodajství ukazuje? Co o tomto tématu tvrdí mediální teorie? Je ve zpravodajství vůbec čas přemýšlet o tom, jaké záběry použít a jaké ne? Vede četnost těchto obsahů k větší citlivosti nebo otupělosti? A je pravda, že si můžete „vybít vztek“ při střílení ve videohře?Diskuzi moderuje Lucie Šťastná z IKSŽ FSV UK. Téma násilí v televizním zpravodajství rozebírala s Andreou Průchovou Hrůzovou, vizuální socioložkou a badatelkou Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a FSV UK, Jakubem Szántó, dlouholetým blízkovýchodním zpravodajem a nyní redaktorem zahraniční redakce České televize, a Vlastimilem Nečasem, odborným asistentem na Katedře mediálních studií Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK v Praze.Pokud vás zajímá jen určité téma, kterému jsme se věnovali, můžete si ho jednoduše najít podle času:Úvod a představení hostů: 00:00:00 – 00:02:071. Část: Zobrazování násilí v TV zpravodajství: 00:02:13 – 00:44:142. Část: Etický a profesní rozměr zacházení s obrazy násilí v TV zpravodajství: 00:44:19 – 01:14:553. Část: Dopady zobrazeného násilí v TV zpravodajství na diváky: 01:15:00 – 01:35:00Rozloučení: 01:35:00 – 01:36:40 Zdroje: Záznam neveřejného semináře Rady ČT o vysílání ČT k válce v Pásmu Gazy: https://www.ceskatelevize.cz/rada-ct/prenos-jednani-po-internetu/?IDEC=224%20254%2000056/1001Analýza mediálního pokrytí konfliktu Izrael-Hamás z hlediska dodržení zásad veřejné služby v České televizi v období 7. 10. – 31. 10. 2023 (CEMES FSV UK, duben 2024): https://img.ceskatelevize.cz/press/7080.pdfAnalýza mediálního pokrytí konfliktu Izrael-Hamás z hlediska dodržení zásad veřejné služby (MUNI FSS): https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/api/media/documents/7079.pdf/Článek 17 Etického kodexu České televize o zobrazování násilí: https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-17-zobrazovani-nasili/K teorii:Michael Kunczik. Masová komunikace, 1995Adam Suchý. Mediální zlo: mýty a realita, 2007Andrea Průchová Hrůzová. V zajetí obrazu, 2024.Tip na další poslech: rozhovor s Adamem Suchým na Idnes.cz https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/adam-suchy-rozstrel-mozek-nasili-media-spatne-zpravy.A231208_173235_domaci_vov Ukázky:Události ČT, 11. 10. 2023, zobrazení násilí při útocích na Izrael: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/223411000111011/Události ČT, 15. 5. 2024 – atentát na Roberta Fica: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/224411000100515/cast/1045349/ČT24, 14. 7. 2024 – atentát na Donalda Trumpa: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/na-mitinku-trumpa-se-strilelo-exprezident-by-mel-byt-v-poradku-351099Záznam neveřejného semináře Rady ČT o vysílání ČT k&

Kde se vzal název společensko-politického měsíčníku TO!, jehož šéfredaktorem je Marek Stoniš? A pro koho vychází? Jakým způsobem je měsíčník financován? Proběhly od jeho založení nějaké změny? Prodává se podle plánu? Setkal se někdy Marek Stoniš s potlačováním svobody slova? Co konkrétně podle něj svobodu slova ohrožuje? Proč odmítá boj proti dezinformacím? A jak by ho prováděl on? Na tyto otázky se v našem posledním letním speciálu ptala Lucie Šťastná z IKSŽ Marka Stoniše, šéfredaktora měsíčníku TO!Marek Stoniš studoval před rokem 1989 polonistiku, pracoval ale také jako dělník tehdejších Vítkovických železáren a strojíren a vystupoval jako politický opozičník. Po roce 1989 prošel několika periodiky jako například Český deník, Lidové noviny, Mladá fronta, Týden, Instinkt a dlouhá léta působil také jako šéfredaktor časopisu Reflex. Odtamtud odešel v lednu 2023 a od října 2023 se stal šéfredaktorem nového společensko-politického měsíčníku TO! a s ním spojeného webu s názvem Denik.to. Zároveň spolupracuje i s Rádiem Prostor, které již rok vysílá místo Rádia Zet, pro Rádio Prostor natáčí rozhovory.

Co dělala Saša Uhlová, když zjistila, že po 15 hodinách fyzické práce na farmě v Německu už nemá energii psát? Kde pro psaní sociální reportáže vzala inspiraci? Podle čeho zjišťuje, co z jejích terénních poznámek by mohlo její čtenáře zaujmout? Chovají se k sobě lidé v nízkopříjmových zaměstnáních dobře? Jaké jsou sociální vazby v těchto pracovištích? Stýskalo se jí po rodině? A musí podle ní novináři nutně přinášet řešení, když otevřou nějaký problém? V našem třetím letním speciálu si Lucie Šťastná z IKSŽ povídá se Sašou Uhlovou, redaktorkou deníku Alarm. Saša Uhlová je česká levicově zaměřená novinářka. Po střední škole, kterou ukončila maturitou ve francouzském Grenoblu, vystudovala romistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2009 do roku 2016 pracovala jako redaktorka Deníku Referendum. Od roku 2017 je redaktorkou Alarmu. V minulosti psala také sloupky pro Respekt, bratislavskou Pravdu nebo Tvar, byla redaktorkou měsíčníku Romea a také 4 roky vyučovala na Romské střední škole sociální v Kolíně. Věnuje se sociálním tématům, pracovním podmínkám, interkulturnímu porozumění a sociální soudržnosti. Mimo jiné vytvořila sérii reportáží o podmínkách práce nekvalifikovaných nebo nízkopříjmových skupin obyvatel v Česku pod názvem Hrdinové kapitalistické práce, na kterou pak navázala i reportážemi o podmínkách špatně placené práce v Evropě. Kromě reportáží o tom vydala i knihy a Apolena Rychlíková pak na základě jejích reportáží natočila dokument Hranice práce.Foto, technika a střih: Filip Fryml

Jak se učí mediální výchova na gymnáziu? S jakými výzvami se potýkají učitelé mediální výchovy? Proč se Michal Kaderka domnívá, že učitelé mediální výchovy kolem sebe potřebují fungující komunitu spolupracujících učitelů? Proč je podle něj aktuálně navrhované pojetí mediální výchovy v revidovaných kurikulárních dokumentech nedostatečné? Jak se jako učitel vyrovnat s vývojem v oblasti technologií a médií v rámci výuky mediální výchovy? Proč se do mediální výchovy učitelům moc nechce? Měli by žáci při práci ve škole používat umělou inteligenci? A jakým způsobem s ní mohou pracovat učitelé v hodinách mediální výchovy? Odpovědi na tyto otázky vám přinese nejnovější letní speciál, ve kterém se Lucie Šťastná baví o mediální výchově a s ní spojených výzvách pro učitele s Michalem Kaderkou, učitelem mediální výchovy na Gymnáziu Na Zatlance a organizátorem mediálního vzdělávání ve společnosti Seznam.Michal Kaderka vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy aprobaci dějepis – základy společenských věd. Od roku 2010 učil mediální výchovu na Gymnáziu Na Zatlance, odkud přechází na Gymnázium Paměti národa. Michal má dlouholeté zkušenosti z oblasti marketingu a PR. Řadu let píše na svém webu Svět médií.info otevřenou učebnici mediální výchovy, která má sloužit všem učitelům, spravuje také facebookovou skupinu pro všechny, kteří chtějí sdílet informace pro výuku mediální výchovy. Zároveň se je osobou zodpovědnou za mediálně vzdělávací projekty ve společnosti Seznam, takže Michal například pořádá kurzy pro ostatní učitele v rámci Akademie mediálního vzdělávání nebo jednou za rok organizuje Festival mediálního vzdělávání.Technika, střih i foto: Filip Fryml.

O boji proti dezinformacím se v poslední době mluví častěji než kdy dřív. Je možné prokázat úmyslné šíření nepravdivých informací? Jak se liší boj proti dezinformacím v Anglii a Estonsku? Který z těchto systémů by podle Miloše Gregora mohl dobře fungovat v České republice? Kolik lidí na boji s dezinformacemi ve státním aparátu pracuje? Kolik rezortů je do toho zapojených? V jaké formě u nás v současné době probíhá strategická komunikace na úrovni vlády? Proč je podle něj důležitý fact-checking? Jaké jsou podle Miloše Gregora slabiny současného systému vzdělávání? Jak do vzdělávání začlenit principy kritického myšlení? O dezinformacích, vzdělávání a dalších souvisejících tématech se bavila Lucie Šťastná z IKSŽ FSV UK s Milošem Gregorem, poradcem premiéra ČR pro oblast boje s dezinformacemi a informační gramotnost. Miloš Gregor je vystudovaný politolog působící na Masarykově univerzitě v Brně, který se odborně zaměřuje na politický marketing, volby, propagandu a dezinformace. Stál u zrodu vzdělávacích projektů, jako je Zvolsiinfo nebo Facescape, které se dodnes věnují vzdělávání v oblasti práce s informacemi a kritického myšlení. V roce 2018 vydal spolu s kolegy a studenty Masarykovy univerzity knihu s názvem „Nejlepší kniha o fake news“. Před posledními sněmovními volbami i letos před volbami do EP byl konzultantem koalice Spolu. Od října loňského roku je poradcem premiéra ČR pro oblast boje s dezinformacemi a informační gramotnost.Technika, střih a foto: Filip Fryml

Používá se při politických kampaních umělá inteligence? Je to běžný pomocník pro politický marketing? V jakých oblastech by se dala použít? Musí to politici přiznat? Proč Marcela Konrádová oceňuje rozvíření debaty ohledně umělé inteligence? A jak na ni působily vizuály, které vytvořila Česká televize pomocí AI v rámci předvolební debaty?Těmto otázkám se věnovala Lucie Šťastná v nejnovějším bonusovém rozhovoru, ve kterém si na téma umělé inteligence v politickém marketingu povídala s Marcelou Konrádovou, odbornou asistentkou na Katedře marketingové komunikace a PR Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK.Marcela Konrádová vystudovala politologii na Masarykově univerzitě v Brně a v současnosti působí jako odborná asistentka na Katedře marketingové komunikace a PR IKSŽ FSV UK. Absolvovala několik stáží a praxí pro organizace jako KohoVolit.eu nebo Demagog.cz, byla také externí spolupracovnicí Institutu politického marketingu a Campaigns.cz. Podílela se na přípravě volebních kampaní hnutí ANO 2011 nebo slovenského hnutí Sloboda a Solidarita. Působila jako hlavní analytička v think-tanku Institut pro politiku a společnost.Zdroj: M. KonrádováFoto: Filip Fryml

Znáte projekt Rozděleni Evropou? Výzkumníci v něm rozdělili respondenty do šesti skupin podle jejich vztahu k Evropské unii. Co si o sobě navzájem myslí její odpůrci a euronadšenci? Sledovali výzkumníci i jejich sociokulturní kontext? Byla polarizace fanoušků a odpůrců Evropské unie využívána v předvolebních kampaních před volbami do Evropského parlamentu? A jakým způsobem se vyvíjí dezinformační scéna a její narativy?Odpovědi na tyto otázky vám přinese nejnovější díl Rozprav o médiích, ve kterém si Lucie Šťastná povídá s Terezou Masopustovou, hlavní analytičkou společnosti STEM.Tereza Masopustová působí ve společnosti STEM od března 2023 jako hlavní analytička i jako hlavní analytička projektu České zájmy v EU. Působila v komunikačním týmu českého předsednictví v Radě EU na Úřadu vlády. Tam se věnovala hlavně práci s novináři a logistice v oblasti médií na vrcholných předsednických akcích. Působila také v Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.

Kdo jsou „vítězové“ a „poražení“ voleb do Evropského parlamentu? Znamená prohra v těchto volbách automaticky neúspěch při volbě do Poslanecké sněmovny? Proč by tomu tak být nemuselo? Jaká specifika to rozhodují? Může být konzervativní strana levicová? Jak vysvětluje Petr Just „vykroužkování“ Petra Macha z kandidátky SPD? Na tyto otázky se ptala Lucie Šťastná z IKSŽ Petra Justa, vedoucího Katedry politologie a anglofonních studií na Metropolitní univerzitě Praha, v nejnovějším bonusovém rozhovoru Rozprav o médiích.Petr Just absolvoval doktorské studium politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde rovněž od roku 2005 (dnes externě) přednáší. V současné chvíli je vedoucím Katedry politologie a anglofonních studií na Metropolitní univerzitě Praha. Specializuje se na otázky fungování demokratických systémů a institucí. Ve své pedagogické práci se zaměřuje na komparativní politologii, zejména na politické, vládní a stranické systémy České republiky (vč. období Československa) a dalších zemí střední Evropy, USA a vybraných zemí západní Evropy. Zdroj: P. Just.

Volby do Evropského parlamentu – téma, které v posledních dnech minulo jen málokoho. Jaké byly předvolební kampaně kandidujících stran a osobností? Jaké měly strategie a jak s nimi uspěly? Která kampaň byla nejviditelnější? Vyplatí se vytvořit negativní kampaň? Jak jsou pro výsledek důležité předvolební debaty? A jak sociální sítě? A jaké další zahraničně politické nebo společenské dění se odrazilo v předvolebních kampaních? Ať už jste se voleb účastnili, nebo ne, nejnovější epizoda Rozprav o médiích vám z nich shrne to nejdůležitější.Diskuzi moderovala Lucie Šťastná z IKSŽ FSV UK, která téma voleb rozebírala s Marcelou Konrádovou, odbornou asistentkou na Katedře marketingové komunikace a PR Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, Petrem Justem, vedoucím Katedry politologie a anglofonních studií MUP, a Terezou Masopustovou, hlavní analytičkou STEM.Pokud si chcete pustit určitou část diskuse, můžete si ji jednoduše najít podle času:Představení hostů – 00:00:00 – 00:02:491.část: Předvolební kampaně – 00:02:54 – 00:28:102.část: Předvolební debaty – 00:28:15 – 00:56:513. část: Další faktory, které mohly ovlivnit výsledky voleb a předvolební kampaně – 00:56:57 – 01:21:46Rozloučení a závěr – 01:21:52 – 01:23:25

Jak vzpomíná Ondřej Kopa na vzdělávací projekty, na nichž pracoval? Má chuť v podobných činnostech pokračovat? Je možné šířit mediální osvětu i prostřednictvím Frekvence 1? Jaký je největší problém médií? A co by se podle něj mělo hlavně předat lidem v rámci mediálního vzdělávání?O těchto otázkách mluvila Lucie Šťastná z IKSŽ s šéfredaktorem zpravodajství Frekvence 1 a zástupcem šéfredaktora Reflexu Ondřejem Kopou v nejnovějším bonusovém rozhovoru k Rozpravám o médiích na téma Královské rodiny v českých médiích.Ondřej Kopa vystudoval historii na FF OU a politologii na FSV UK. Profesně začínal v Českém rozhlase, poté deset let působil jako zástupce šéfredaktora zpravodajství TV Prima. Ve veřejnoprávních médiích pracoval na pozici šéfeditora ČT24 nebo ředitele Centra vysílání Českého rozhlasu. V roce 2020 se vrátil do komerčních médií. V Rádiu Zet byl šéfredaktorem a společně s Martinem Kovářem připravoval podcast Královská rodina. Od roku 2023 působí jako šéfredaktor zpravodajství Frekvence 1 a v Czech News Center působí také na pozici zástupce šéfredaktora Reflexu.Foto: Filip FrymlZdroj: O. Kopa

Co přinese mezinárodní výzkumný projekt Worlds of Journalism Study, na kterém spolupracovala i Alice Němcová Tejkalová? Co významného z něj vychází pro ni jako pro člověka, který vzdělává budoucí novináře? Čím se liší od podobného výzkumu Žen v médiích, o němž jsme mluvili v minulých Rozpravách? A kdy se dozvíme výsledky? Odpovědi na tyto otázky vám přinese nejnovější bonusový rozhovor k Rozpravám o médiích na téma Královské rodiny v českých médiích, který vede Lucie Šťastná z IKSŽ s Alicí Němcovou Tejkalovou z IKSŽ.Alice Němcová Tejkalová se zabývá analýzou stavu žurnalistiky v mezinárodním projektu Worlds of Journalism a sportovní žurnalistikou. Od července 2019 je ve WJS spolukoordinátorkou středo a východoevropského regionu. Je vedoucí Katedry žurnalistiky, garantkou doktorského studijního programu Mediální a komunikační studia a magisterského programu Erasmus Mundus Journalism, Media and Globalisation, od března 2023 je odpovědnou fakultní řešitelkou projektu Horizont Europe ReMeD. 17 let pracovala jako novinářka pro Českou televizi. V roce 2005 založila a do konce roku 2012 vedla první český zpravodajský server o sportu handicapovaných Handisport.cz. Byla děkankou Fakulty sociálních věd UK, ředitelkou Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na FSV UK i členkou Kolegia rektora UK pro sociální záležitosti. Je místopředsedkyní Komise rovných příležitostí ve sportu Českého olympijského výboru a příležitostně píše rozhovory pro web časopisu Reportér.Zdroj: A. Němcová TejkalováFoto: Filip Fryml

Kdy přišla Irena Cápová na to, že jejím koníčkem jsou královské rodiny? Jak ho zvládla propojit s prací v Hospodářských novinách? Co v bonusovém rozhovoru prozradila o psaní knihy o královně Alžbětě II.? A je skutečně v kontaktu s britskou královskou rodinou?O těchto tématech se bavila Lucie Šťastná z IKSŽ FSV UK se zástupkyní šéfredaktora magazínu Forbes a autorkou pravidelného sloupku o britské královské rodině Forbes Royal Irenou Cápovou v nejnovějším bonusovém rozhovoru k Rozpravám o médiích na téma Královské rodiny v českých médiích.Irena Cápová v českém Forbesu pracuje od jeho počátku, byla součástí malého týmu, který magazín na český trh v roce 2011 uvedl. Stejně dlouho tu má na starosti i tradiční žebříček Nejvlivnější ženy Česka a speciály Forbes Woman a Forbes Woman Fintech, zaměřené na ženy v byznysu. Jejím velkým koníčkem je historie i současnost evropské aristokracie. Na Forbes.cz vyšlo už přes 200 dílů jejího autorského sloupku Forbes Royal, v roce 2022 vydala knihu Královna všech o královně Alžbětě II. a jejím odkazu.Zdroj: I. Cápová.Foto: Filip Fryml.

Pro mnoho lidí představují královské rodiny neodolatelný magnet, který vzbuzuje zvědavost a zájem. Jejich členové jsou obklopeni nejen luxusem a bohatstvím, ale také tradicemi a přísnými protokoly. Do jaké míry odhalují svoje soukromí? Jak (spolu)pracují s médii? Jak komunikovala v poslední době britská královská rodina téma nemoci? Kam vlastně patří informování o královských rodinách – do bulváru, nebo do seriózních médií? Jaké konspirace se objevují a co z toho je pravda a co ne? Od britského královského dvora až po evropské monarchie prozkoumáme, jak se tato instituce adaptuje na současnou dobu a jak se snaží udržet si své místo ve veřejném povědomí.Lucie Šťastná z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky diskutuje společně s vedoucí Katedry žurnalistiky na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlov Alicí Němcovou Tejkalovou, zástupkyní šéfredaktora prestižního magazínu Forbes a autorkou pravidelného sloupku věnovaného britské královské rodině Forbes Royal Irenou Cápovou a v neposlední řadě i šéfredaktorem zpravodajství na rádiu Frekvence 1, zástupcem šéfredaktora v časopisu Reflex a dříve moderátorem podcastu zaměřeného na královskou rodinu na rádiu Zet Ondřejem Kopou.Pokud máte zájem poslechnout si konkrétní část epizody, zde jsou vypsané časy, kdy která začíná: Úvod a představení hostů: 00:00:00 – 00:02:221. část – Královské rodiny v českých médiích: 00:02:22 – 00:28:32            2. část – Komunikace britské královské rodiny: 00:28:38 – 00:58:423. část – Další královské rodiny v Evropě, srovnání s britskou královskou rodinou: 00:58:47 – 01:19:40Závěr a rozloučení: 01:19:46 – 01:21:20

Co si Eva Svobodová myslí o kreativních profesích, které lidé většinou vykonávají na švarcsystém? Mají něco společného? Pomohlo by podle ní, kdyby lidé skreativním zaměstnáním začali spolupracovat? Bojí se o svou práci? A proč je toho názoru, že novináři se nevnímají jako lidé, kteří mají nárok na důstojné pracovní podmínky?  Tato témata probírala Lucie Šťastná z IKSŽ s novinářkou a politoložkou Evou Svobodovou v nejnovějším bonusovém rozhovoru k dubnovým Rozpravám o médiích, které se zaměřily na téma Švarcsystém v českých médiích.  Eva Svobodová je novinářka a politoložka, která v rámci doktorského studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zkoumá francouzskou politiku a její vztah k sekularismu. Několik let působila jako redaktorka publicistiky v Českém rozhlase na Radiu Wave, kam ještě občas přispívá svými texty. Nyní pracuje pro Český rozhlas, konkrétně ji můžete slyšet na stanici Český rozhlas Plus a také píše komentáře o francouzské politice pro deník Právo. Foto: Filip FrymlZdroj: Eva Svobodová

Jak Šárka Homfray hodnotí postavení žen v Česku? Na jakých faktorech závisí, zda se jim žije dobře, či ne? Proč se zákony nastavují primárně pro muže? A proč se Šárka Homfray začala orientovat na média, když je vystudovanou právničkou? Tato témata rozebírala Lucie Šťastná z IKSŽ s místopředsedkyní Odborového svazu státních orgánů a organizací Šárkou Homfray v nejnovějším bonusovém rozhovoru k Rozpravám o médiích na téma Švarcsystém v českých médiích.Šárka Homfray vystudovala Právnickou fakultu UK a genderová studia na Fakultě humanitních studií UK. Dnes působí nejen jako právnička, ale také jako odborářka a místopředsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací. Je autorkou úspěšné knihy Proč jsme tak naštvané? a spoluautorkou podcastu Pay Gap o ženách v práci. Věnuje se především tématům spojeným se státní správou, diskriminací nebo genderovými aspekty práva. V neposlední řadě spoluzaložila spolek Ženy v médiích.Zdroj: Š. Homfray.Foto: Filip Fryml.

Jak mohou média pomoct svým pracovnicím, aby zvládly skloubit rodinný a pracovní život? Proč ubývá novinářek? Jaký je poměr studentek a studentů žurnalistiky na vysokých školách? Má spolek Ženy v médiích nějaký plán, jak pozvednout toto téma? Jakým způsobem to plánují udělat? Odpovědi na tyto otázky se dozvíte v nejnovějším bonusovém rozhovoru, ve kterém se baví Lucie Šťastná z IKSŽ s přednášející na FSV UK a socioložkou médií z FSS MU Marínou Urbánikovou.Marína Urbániková v minulosti působila jako vedoucí výzkumného úseku v Kanceláři veřejného ochránce práv ČR. Dnes pracuje jako odborná asistentka na Katedře mediálních studií a žurnalistiky FSS a na Ústavu pro otázky soudnictví Právnické fakulty, obojí na Masarykově univerzitě. V současné době je hlavní řešitelkou projektu Re-konceptualizace role českých médií veřejné služby: očekávání, výzvy a příležitosti, podpořeného Grantovou agenturou České republiky. Zároveň je členkou správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a spoluzakladatelkou spolku Ženy v médiích, platformy pro sdílení zkušeností a řešení problémů, kterým novinářky čelí. Zdroj: M. Urbániková.Zdroj: Marína UrbánikováFoto: Filip Fryml

Podepisování faktur, vypracovávání výkazů a každoroční plnění daňového přiznání. To je realita nejen pro ty, kteří si založí vlastní firmu, ale také pro spoustu lidí, kteří pracují v tzv. švarcsystému. Novináře nevyjímaje. Kolik z nich je takto „zaměstnaných“? Proč se jedná o tak velký problém? Lze si vůbec vybrat, zda se člověk nechá zaměstnat, nebo bude součástí švarcsystému? Jakým způsobem by to mohlo ohrozit demokracii? A lze najít nějaké řešení tohoto problému? O problému švarcsystému v českých médiích debatovala Lucie Šťastná z IKSŽ společně s Šárkou Homfray, odborovou právničkou a místopředsedkyní Odborového svazu státních orgánů a organizací, Marínou Urbánikovou, socioložkou médií z FSS MU, přednášející na FSV UK a  na Ústavu pro otázky soudnictví Právnické fakulty MU, zakládající členkou spolku Ženy v médiích, a také Evou Svobodovou, novinářkou a politoložkou spolupracující s Radiem Wave, ČRo Plus a deníkem Právo.Diskusi si můžete pustit i po částech:00:00:00 - 00:03:22 Úvod a představení hostů 00:03:27 - 00:26:06 1. část: Co je to švarcsystém a jak v českých médiích funguje? 00:26:12 - 00:52:36 2. část: Dopady na novinářskou práci, žurnalistiku a demokracii 00:52:42 - 1:10:38  3. část: Jaké mají novináři možnosti změnit tuto situaci? 01:10:40 - 01:12:08 Závěr a rozloučení